Když v zimě přijde obleva, krajina ztrácí svou pohádkovou fotogeničnost. Sníh se mění v blátivou břečku, šedivé mraky halí oblohu a ledový vítr zalézá až pod kůži. Přesto v sobě má toto období zvláštní kouzlo a jednu nespornou výhodu: máte téměř jistotu, že široko daleko nepotkáte živou duši. Zvlášť na místech, jako jsou Vráblovy paseky, kde byl život odjakživa náročný, dodává sychravé počasí výletu zvláštní atmosféru. Ať už sem ale zamíříte v zimě nebo v úplně jiném ročním období, jedno je jisté – dechberoucí výhledy na typickou valašskou krajinu vás nikdy nezklamou.

Mapa výletu

Start: Lužná, železniční stanice

Cíl: Lužná, železniční stanice

Parkoviště: Pokud přijíždíte autem, zaparkujte v Lužné třeba u místní Hospody u Šajerů.

Délka trasy: 6,1 km

Výškový profil: cestou tam stoupání 272 m, zpátky klesání 272 m

Terén: asfalt, lesní cesta, louka

Vhodné pro: turisty, aktivní seniory, rodiny s většími či zdatnějšími dětmi (zhruba 1 km od skiareálu po začátek naučné stezky je opravdu náročné stoupání)

Občerstvení: Hospoda u Šajerů a Obecní hospoda v Lužné, po cestě nejsou žádné možnosti občerstvení, doporučujeme si přibalit svačinu a pití

Do Lužné přijíždíme vlakem a od železniční zastávky se vydáváme po modré turistické značce směrem na rozcestí U Oběšeného. Naším cílem je naučná stezka Vráblovy paseky a 3 kilometry vzdálený Žídkův buk.

V Lužné procházíme kolem krásných valašských chalup a zvoničky, mineme Hospodu u Šajerů (je otevřená celoročně a denně, ale až v odpoledních hodinách), kde odbočíme doprava a přejdeme přes hlavní cestu.

Potom už nás čeká mírné stoupání k místnímu skiareálu a první výhledy.

Dál už je to lesem do kopce, hodně do kopce… Pokud jdete s dětmi, doporučujeme si na tento přibližně kilometrový úsek připravit nějakou zábavnou hru nebo aktivitu, aby je cesta bavila. My jsme na výlet vyrazili bez dětí, takže nám nezbývá než zatnout zuby a vyšlápnout to vlastními silami.

Po necelých 2 kilometrech cesty začíná první informační tabulí naučná stezka Vráblovy paseky a nám se otevírají výhledy na nedaleké Žídkovy paseky, vrch Hradisko a Javorníky.

Dále už pokračujeme po louce a dozvídáme se o historii Gruntu Vráblenka a zdejšího chovu huculských koní, který patří k největším na Moravě. Možná zde uvidíte koně na pastvinách, ale my jsme takové štěstí neměli. U horní stanice vleku stojí za to se na chvíli zastavit. Pohled na okolní krajinu je dechberoucí a informační tabule nám prozradí názvy kopců, které před námi vystupují.

A o kousek dál narazíme na druhé zastavení…to je pastva pro oči! Rozlehlé louky, pastviny, lesy, kopce, nádherné pestré Valašsko v celé své kráse. Odtud vidíme na Vartovnu, Kelčský Javorník, Píškovou a mnoho dalších vrcholů.

Poslední úsek cesty je příjemný, vede hezky po rovině nad Vráblovými pasekami. Z informační tabule se dozvídáme, že toto místo je pojmenováno podle jeho prvního majitele. Život zde v kopcích rozhodně nebyl snadný a lidé na místní kamenité půdě tvrdě pracovali, aby se uživili. Potomci původních obyvatel se sem vrací a hospodaří stejně jako jejich předkové.

A pak přicházíme k cíli naší cesty. Žídkův buk, jehož stáří se odhaduje až na 200 let, je skutečně majestátní. Můžeme obdivovat nejen jeho obrovský kmen a širokou korunu, ale i výhledy do všech světových stran.

Odpočineme si, v přístřešku dáme svačinu a načerpáme sílu na cestu zpět. Ta už bude z kopce, takže o dost rychlejší a pohodlnější – ideální zakončení nádherné procházky.

Krásný výlet a zase příště na Valašsku!