Kostel ve Velké Lhotě je chráněn státní památkovou péčí, a to jako jediný dřevěný kostelík s původními základními rysy tolerančních kostelů. Představuje nejen národní kulturní památku, ale světovou raritu, protože všechny podobné stavby byly zbourány. V letech 1875-1895 tady působil autor Broučků Jan Karafiát. Pobyt tohoto kazatele připomíná i pamětní deska na budově fary. Jeho jméno nese i vybudovaná naučná stezka. Dosud se zde konají pravidelné nedělní bohoslužby a další církevní obřady.

Historie dřevěného tolerančního kostelíku souvisí s tzv. tolerančním patentem císaře Josefa II. z roku 1781. Rok po zveřejnění tolerančního patentu se v tehdejší Hrubé Lhotě ustanovil evangelický sbor. Bohoslužby se nejprve konaly ve stodole Jiřího Fabiána, později byl ze silných klád postaven dřevěný kostel. K církevním obřadům začal sloužit v roce 1783. Kostel už zvenku působí dojmem tradiční valašské dřevěnice, je prostý, nevytápěný, bez věže. Podle tolerančního patentu totiž evangelické kostely musely být nenápadné, nesměly na sebe upozorňovat věžemi, zvony nebo jinými běžnými prvky sakrální architektury. Musely stát na odlehlých místech a vchody bylo nutné situovat tak, aby nesměřovaly ke středu obcí. Celá stavba je kryta šindelem, původní podlaha byla hliněná a věřící seděli na trámech, které byly umístěné podél obvodových zdí. Později si jednotlivé rodiny vytesaly dřevěné lavice a ty si velikostí přizpůsobily podle svých potřeb. K prosté výzdobě kostela patří tři citáty z Bible, umístěné po stranách kazatelny a na stropě. Nepřehlédnutelná je barevná dřevěná kazatelna a vyřezávaný, rovněž výrazně barevně pojatý, Stůl Páně.

www.velkalhota.cz