Masopust – nejveselejší období zvykoslovného roku si lidé na Valašsku stále užívají plnými doušky

Mnohé valašské obce se tradičně rozezní hudbou a zpěvem, rozvoní smaženými koblihami, zabijačkovými specialitami a zaplní nesčetnými maskovanými postavami.

Tou bezesporu nejrozšířenější bude medvěd, podle něhož bývá mnohde pojmenovaná celá fašanková obchůzka jako „vodění medvěda". Medvěd patří k nejstarším maskám vůbec. „V končiny (...) voditi medvěda po dědině i po městě s hudbou bývalo všeobecným povyražením." Tak popsal poslední dny masopustu na Vsetínsku v 2. polovině 19. století Matouš Václavek.

V Lužné se zachoval slaměný medvěd
Medvěd se vyskytoval ve dvou variantách – kožešinový nebo slaměný. Na seznam ohrožených zvířat bychom dnes mohli zapsat medvěda slaměného, který se v našem regionu objevuje pouze v obci Lužná. Do konce 19. století o něm ještě máme zmínky ze Vsetína, kam „docházeli ponejvíce z okolních dědin mladíci (...) s chlapem ve slámě omotaným, s dlouhým ohonem, s muziganty a vyhrávali si na obdaruňky." V té době i v Bystřičce „v končiny sa chodilo z medvědem. Za medvěďa býl spravený chlap otočený slamú a po sobě mjél mašle všelijakých barev."

Magická moc medvěda plná zdraví a plodnosti
Této ústřední masce většiny obchůzek byla dříve přisuzována magická moc. Medvěd byl symbolem síly, zdraví a především plodnosti. Ta se měla přenést na ženy, případně na úrodu v jejich hospodářství tancem s ním. Prosperitu měla zajistit i sláma trhaná ze slaměné formy této postavy. Ženy ji vkládaly do hnízda slepicím, aby dobře nesly, nebo husám, „aby se húsata dobře válaly". V okolních regionech má medvěd a jeho chování až erotický náboj – objímá mladé ženy, tiskne se k nim, sahá na intimní partie, válí je po zemi, někdy i s náznakem kopulačních pohybů. Valašští medvědi jsou však až na výjimky slušní.

Převzato z www.muzeumvalassko.cz, autorka etnografka Milada Fohlerová